Zástavní smlouva
Zástavní smlouva je právní dohoda mezi věřitelem a dlužníkem, která upravuje ustanovení zástavního práva na určitý majetek (zástavní věc) jako zabezpečení pro splacení dluhu.
Zástavní smlouva by měla obsahovat základní údaje, jako jsou identifikace stran, specifikace zajišťované pohledávky, určení zástavní věci a způsob jejího vydání zástavnímu věřiteli, a také popis práv a povinností obou stran.
Zástavní právo vzniká zapsáním do příslušného veřejného registru, kterým je například katastr nemovitostí pro nemovitosti, nebo rejstřík zástavních práv pro movité věci a práva.
Pokud dlužník nesplní své závazky, věřitel má právo prodát zástavní věc a uspokojit svou pohledávku z výnosu z prodeje. Po splacení zajišťované pohledávky zástavní právo zaniká a věc se vrací do majetku dlužníka, pokud nebyla prodána.
Zástavní smlouvu lze kombinovat s jinými formami smluv, například s úvěrovou smlouvou, ale může být také samostatnou smlouvou.
